Absolventský projev – Jan Hrabovský
Vaše Magnificence pane prorektore, Spectabilis pane děkane, cives academici, vážení kolegové, drazí rodiče a hosté.
Byla mi svěřena důvěra, abych jménem všech přítomných studentů přednesl absolventský projev a současně vyjádřil naše poděkování těm, kteří nás až do dnešního dne podporovali a navigovali na naší cestě k zakončení vysokoškolského studia. Nyní již můžeme říci, že tato cesta byla úspěšná a končí pro nás přítomné dnešním dnem obdržením inženýrského titulu.
Pro mnohé z nás je tato chvíle jednou z posledních, které trávíme na akademické půdě. Roky strávené studiem na Fakultě chemicko-technologické budeme s odstupem času jistě vnímat každý trochu odlišně, pevně však doufám, že tento čas byl alespoň částečně inspirací pro každého jednoho z nás. Polský spisovatel Stanislav Lece řekl, cituji „Uč se i z chyb druhých, jelikož život je příliš krátký na to, abys je stihl všechny spáchat sám.“První část tohoto poděkování bych proto chtěl věnovat všem pedagogickým i nepedagogickým pracovníkům, kteří nám v průběhu let našeho studia pomáhali přebírat tyto znalosti a zkušenosti nabyté z úspěchů i neúspěchů předchozích generací. Tento proces nebyl s určitostí vždy jednoduchý a přímočarý, avšak naše přítomnost zde je důkazem nejen velkého odhodlání ale i vytrvalosti k jeho dosažení, které bylo vynaloženo jak z naší strany, tak ze strany našich pedagogů.
Velké poděkování dále patří všem našim blízkým – rodině, partnerům a partnerkám i našim přátelům, kamarádům a kolegům. Jejich pomoc a pochopení především v rovině lidské pro nás představovala v průběhu studia velkou oporu a jistotu. Chtěl bych proto za všechny říci, že si velice Vážíme toho, co vše jste pro nás byli ochotni během minulých let udělat a obětovat. Děkujeme.
Naše fakulta v příštím roce dosáhne 70 let od svého založení, a instituce Univerzity Pardubice v letošním roce oslavila již 25 od svého vzniku. Dle slov prvního polistopadového rektora Univerzity Karlovy prof. Radima Palouše je pak jednou ze základních podmínek společenská a politická nezávislost pro překračování, respektive překonávání aktuální danosti, tedy dosahovat přesahu napříč obory. Nebojme se proto v našem budoucím životě uplatňovat nejen naše odborné, ale i další nabité znalosti k nastolování nových dialogů a společných cest k řešení společenských problémů, kde inspirací nám může být právě dobrá akademická mezioborová spolupráce.
Na závěr bych chtěl říci, že mi bylo ctí k Vám dnes promluvit. Chtěl bych Vám popřát vše dobré do Vašeho dalšího profesního a osobního života a s nadějí doufám, že každý z nás najde svou vlastní cestu. Rozloučit bych se pak chtěl slovy prvního polistopadového prezidenta a spisovatele Václava Havla, „Naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl – bez ohledu na to, jak to dopadne.“
Děkuji za pozornost.